Poslední vůle
Zákon pracuje s termínem pořízení pro případ smrti, pod kterým rozumí závěť, dědickou smlouvu nebo dovětek. Nejpoužívanějším pořízením je poslední vůle neboli závěť. Vyjma vzácných případů bezprostředního ohrožení života je na závěť kladen požadavek písemné formy. Existují tři základní způsoby pořízení závěti.
V prvním případě je závěť sepsána i podepsána vlastní rukou zůstavitele.
Druhý případ dopadá na situace, kdy zůstavitel sepsal závěť vlastní rukou, ale pouze ji vlastní rukou podepsal a před dvěma svědky prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. V tomto případě je dobré se mít na pozoru, neboť dle zákona nemůže být svědkem každý – omezení jsou stanovena paragrafem 1539 a násl. občanského zákoníku.
Třetím způsobem je pak pořízení závěti formou veřejné listiny, zpravidla notářského zápisu.
V případě, že by zemřelý nezanechal žádné pořízení pro případ smrti, nebo bylo takové pořízení stiženo neplatností či nicotností, nastává dědění dle zákonné posloupnosti podle § 1633 a násl. občanského zákoníku.
Při sepisování závěti nesmí zůstavitel opominout děti, tzv. neopominutelné dědice, kterým náleží nárok na povinný díl. Ten činí ¾ zákonného dědického dílu u nezletilých a ¼ zákonného dědického dílu u zletilých. V opačném případě by se nepominutelný dědic mohl domáhat svého nároku soudně.
Vydědit je možné potomka jen ve výjimečných případech, kdy neposkytl zůstaviteli pomoc v nouzi, neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, vede trvale nezřízený život nebo byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze. Zvláštní případ pak představuje vydědění pro marnotratnost.
Každá závěť se dá lehce změnit, a to buď odvoláním nebo pořízením nové závěti. Přitom platí, že novější závěť ruší dřívější, a to v rozsahu, v jakém stará vedle nové nemůže obstát. Z tohoto důvodu je velmi důležitá datace závěti, neboť v případě, že by chyběla, byla by závěť stižena neplatností.
Pozor na dluhy
Jak je obecně známo, v případě smrti přecházejí závazky zemřelého na dědice. Jejich majetek však může být zatížen dluhy a stáhnout tak v nejhorším případě do dluhové pasti i dědice zesnulého. Před tím je třeba se mít na pozoru, avšak odmítat dědictví jen kvůli nejasné obavě může dědice později mrzet. Právo však nabízí pozůstalým elegantní možnost, jak přijmout dědictví, aniž by dávali v sázku svůj vlastní majetek. K tomu, aby se takovéto věci dědic vyvaroval, musí u notáře uplatnit výhradu soupisu majetku. Výhrada spočívá v tom, že pozůstalí ručí za dluhy zemřelého jen do výše jeho majetku, který po něm zbyl. Díky této možnosti pak jediné, co pozůstalí riskují je to, že z pozůstalosti kvůli velkým dluhům zemřelého nezískají nic, protože celá pozůstalost padne na umoření dluhu. Avšak ze svého majetku také nic neztratí a v opačném případě mohou naopak nemálo získat.
Dodatečným způsobem, jak se uchránit je následná likvidace pozůstalosti, kdy pozůstalý nechá věc vyřídit státem licencovaného likvidátora a notáře. Věřitelé dostanou lhůtu k přihlášení svých pohledávek, ty podléhají přezkumu notáře. Nakonec likvidátor majetek prodá, uspokojí věřitele dle rozvrhu a zůstatek vyplatí pozůstalým.
Důstojné nakládání s nebožtíky
Za zmínku stojí též novela zákona o pohřebnictví, která vstoupila v účinnost již loňského roku. Novela chtěla zejména zamezit nedůstojnému nakládání s nebožtíky. Za tímto účelem tak došlo k posílení státního dozoru v pohřebnictví. Jednou ze zásadních změn je rozšíření pojmu lidské pozůstatky, který se nyní vztahuje i na těla mrtvě narozených dětí a potracených plodů, která tak bude možno i pohřbít. Každá pohřební služba navíc musí mít zveřejněný svůj provozní řád. Z toho se pozůstalí například dozvědí, kde bude tělo zemřelého přechodně uloženo, jaká vozidla má pohřební služba k dispozici a podobně. Pozůstalí navíc mohou bezplatně setrvat s tělem zemřelého o samotě.
V souvislosti s danou problematikou stojí za zmínku možnost uplatnit za podmínek stanovených § 47 zákona o státní sociální podpoře nárok na jednorázové pohřebné ve výši 5 000 korun.
Zdroj: příloha Deníku, Vysočina a jižní Morava